Dosud jsme byli zvyklí na přechodné epidemie chřipky, které však nikterak zásadně nezasahovaly do chodu společnosti. S příchodem roku 2020 se objevil zcela nový a naprosto neočekávaný fenomén – celosvětová pandemie koronaroviru. Pandemie bezprecedentně ovlivnila chod celé naší společnosti a té nezbývá nic jiného, než se s koronavirem, resp. obdobnými pandemiemi, vypořádat a přizpůsobit jim společenské vztahy.
Jedním z oborů, který se musí koronaviru přizpůsobit, je pochopitelně právo. Zcela jistě bude koronavir iniciovat vytvoření nových právních předpisů a přizpůsobení těch stávajících ke změněnému stavu ve společnosti.
V tomto článku se chci dotknout pracovněprávních vztahů. Je z mnoha důvodů evidentní, že bude muset doznat změn zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Pracovněprávní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem tam, kde to půjde, budou muset být přizpůsobeny situaci, kdy zaměstnanec objektivně může vykonávat práci v prostorách svého bydliště. Nelze vyloučit, že půjde o nový společenský trend, kdy zaměstnanci, kteří potřebují k práci pouze počítač, budou přesunuti do místa svého bydliště. Nepochybně se to dotkne velkého počtu zaměstnanců. Zaměstnavatelé, kterých se to týká, by neměli čekat, až legislativa pracovněprávní vztahy novému stavu přizpůsobí a měli by bezprostředně tyto vztahy ve formě dodatku k pracovní smlouvě upravit.
Nyní tak dojde řada na advokáty, kteří se zabývají vytvářením smluv — a nebojím se říci, je to umění, neboť na vysoké škole se to naučit nedá. Advokát k tomu musí mít osobnostní dispozice — specifickou představivost, předvídavost, vytříbený projev a způsobilost zohlednit více právních skutečností a okolností najednou. Tlak na uspořádání pracovněprávních vztahů bude zřejmě vycházet především od zaměstnavatelů. Mělo by však být zájmem jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců, upravit pracovněprávní vztahy co nejdříve, protože od nepaměti platí úsloví pořádek dělá přátele.