Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství pochází z doby, kdy po revoluci v listopadu 1989 vzniklý demokratický politický systém usiloval o reformy zaměřené na překonání totalitních deformací platného trestního práva. Zákon o státním zastupitelství pak doznal v následujících letech jen nepatrných změn a doplňků. Dá se říci, že jde o jeden z mála zákonů, kde zůstává zakonzervovaný stav a není vůle politických stran tento zákon novelizovat, aby došlo k jeho modernizaci v návaznosti na světové trendy. Připadá mi, že stav lze přirovnat k situaci s vyhláškou č. 150/1957 Sb., upravující postup při vyřizování stížností, oznámení a podnětů, kde státní orgány se neměly k tomu tento právní předpis změnit a modernizovat. Tato vyhláška byla platná až do roku 2004, do vydání nového správního řádu, tedy téměř 50 let. Domnívám se, že i v daném případě došlo k obdobnému zakonzervování zákona o státním zastupitelství. Poslední dobou zaznívaly sice informace, že se připravuje návrh novely zákona o státním zastupitelství, avšak politická shoda ohledně tohoto zákona zřejmě není v dohledu. Zazněly rovněž názory, že připravovaná novela zákona by narušila stabilitu systému nynějšího státního zastupitelství.
Bylo by nejspíše vhodné, aby politikové, kteří se obávají o nestabilitu nynějšího systému, se zúčastnili u soudu nějakého hlavní líčení a na vlastní oči viděli, jak současný systém funguje. Zjistili by, že jeden státní zástupce vypracuje a podá k soudu obžalobu, hlavního líčení se zúčastní nějaký jiný státní zástupce a pokud hlavní líčení pokračuje a je jich například pět, tak pokaždé přijde nějaký jiný státní zástupce.
Zcela běžně obsahuje trestní spis stovky stran a každý z těchto státních zástupců, kteří se neustále mění, se z principu věci nemůže s obsahem spisu seznámit. Dejme tomu, že si alespoň přečte obžalobu. To znamená, že účast státního zástupce na hlavním líčení je pak zcela formální, protože spis z objektivních důvodů nezná a z objektivních důvodů tak k hlavnímu líčení nemůže být připraven. Současný systém tedy funguje tak, že nutí státní zástupce při výkonu jejich působnosti postupovat nesvědomitě a neodpovědně, tedy v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Přičemž konkrétnímu státnímu zástupci to nelze klást za vinu, protože samotní státní zástupci takto fungující systém změnit nemohou.
Nelze se proto divit, že čestní a poctiví státní zástupci odcházejí ze státního zastupitelství, protože takový systém se příčí jejich svědomí. Systém mohou změnit jedině politikové. Lze jen doufat, že nového, moderního zákona o státním zastupitelství se dočkáme co nejdříve.